Počátky výroby letadel ve Zlíně
První snahy o stavbu letadel ve Zlíně spadají do roku 1933, kdy bylo na I. internátě „mladých mužů“ započato se stavbou bezmotorových letadel.
Poněvadž Ministerstvo Veřejných prací /MVP/ nepovolilo leteckou výrobu firmě Baťa, byla zlínská letecká výroba zahájena pod hlavičkou Masarykovy Letecké Ligy. Avšak organizaci i financování této dílny nesla firma Baťa, která zajistila také technické, odborné a ostatní pracovníky. Podobné dílny se v tehdejší době počaly objevovat i na jiných místech republiky. Pracovali v nich jednotlivci i skupiny nadšených mladých lidí, které spojovala láska k létání a kteří tak vytvářeli široký základ čs, plachtařství. Vedoucím letecké výroby na internátě byl ing. Dohnálek, konstruktérem ing. Kryšpín.
Prvním výrobkem MLL ve Zlíně byl kluzák s gondolou německého typu, který se osvědčil v Německu při mnoha plachtařských letech na Rhónu. Byl pojmenován "Albatros". Postavení ing. Kryšpína nebylo ve Zlíně nijak záviděníhodné. Baťovo vedení si totiž činilo nárok na rozhodování i ve věcech, které byl schopen vyřešit jenom odborník - konstruktér, bez ohledu na to, že výroba letounů je zcela odlišná od výroby bot. Proto se zde vedoucí velmi často střídali. Konstruktér ing Kryšpín vydržel ve Zlíně jenom jeden rok a vytvořil zde dva typy kluzáků. Z-I a Z-II, a jeden nezdařený malý letounek, pro který měl podle Baťova přání použít motoru o výkonu 8 koní, i když to bylo přání zřejmě nesmyslné. První kluzáky zalétávali jejich tvůrci sami, byli to vesměs nadšení vyznavači letecké myšlenky. Když bylo postaveno několik prvních kusů kluzáků Z-I a Z-II, byla letecká výroba ještě v roce 1933 přestěhována "na garáže", tj, do jedné místnosti z provozoven firmy Baťa stojících mimo závod na Malenovické třídě. Tyto dílny byly umístěny v prostorné místnosti o rozměrech 80 x 20 m ve III. etáži, tedy značně větší než na internátě. Místnost byla místní skupině MLL bezplatně zapůjčena a byla vybavena potřebným zařízením. Vedoucím konstrukce byl Alois Bánovský. Zde se ve výrobě pokračovalo stavbou kluzáku Z-III konstrukce ing. Dohnálka a kluzáků konstrukce bratří Mayerových. Vyrábělo se i pět kluzáků týdně. Dřevo potřebné ke stavbě se vybíralo v pohraničních horách z vysokopolohových lesů. Přísné kontrole bylo podrobeno již v horských piIách a pak se zkoušelo v laboratořích Baťova závodu. V té době se již kluzáky zlínské výroby dodávaly do všech míst v republice, kde se s plachtěním začínalo, a na propagační desce svítilo 95 žárovek označujících místa dodání. Je nesporné, ze zlínské kluzáky položily základ k rozšíření plachtařského sportu v Československu. Dosud se tyto typy stavěly povětšinou amatérsky v několika kusech pod patronací ni MLL anebo i bez ní.
Počátkem roku 1934 přišel do Zlína konstruktér František Oskar Mayer. Neměl o nic lepší postavení než jeho předchůdce ing. Kryšpín. Přesto se mu podařilo vytvořit v dílně "na garáži“ několik úspěšných typů bezmotorových letadel, které tehdy znal každý, kdo se o letectví jen trochu zajímal. Návrhy letounů podával F.O. Mayer, statické výpočty prováděl jeho bratr ing. Oldřich Mayer. Z konstrukcí, které bratří Mayevé ve Zlíně navrhli, se vyráběly kluzáky typu Z-V / tím navázali na poslední práci ing. Dohnálka, kluzák Z-IV, který byl zdokonalením jeho Z-III a byl zalétán v dubnu 1934/, dva typy větroně Z-VI s gondolou, větroň Z-VII známý pod názvem "Akela", a větroň Z-VIII.
V roce 1934 byla firmě Baťa povolena výroba letadel a tak byla založena „Zlínská letecká a.s.“ Od 1.listopadu 1934 byla letecká výroba převedena ze Zlína do Otrokovic. Po odchodu F.O.Mayera, se stal novým šéfkonstruktérem Jaroslav Lonek. Pod jeho vedením vzniká i poslední předválečný vysokovýkonný větroň Z-X určený pro dálkové přelety a létání v termice. Celkem bylo vyrobeno 174 kusů letounů Z-I až Z-X /včetně kluzáku „Albatros“.