Historie a popis
Konstrukce: | Ing. František O. Mayer |
Rok vzniku: | 1934 |
Stavba: | Dílny MLL, Zlín |
Kluzák Zlín Z-V byl školní kluzák vhodný pro elementární výcvik. Byl stabilní, citlivý na řízení, poměrně lehký, ale robustní a pevný, takže snesl dobře i tvrdá přistání.
Kluzák byl nabízen za 2900,-Kč a brzy se stal nejrozšířenějším kluzákem u nás, a to jednak pro své dobré letové vlastnosti a jednak, hlavně, díky velkorysému daru, který Jan A. Baťa poskytl k podpoře nákupu kluzáků a větroňů koncem roku 1933. Baťův dar umožňoval skupinám MLL získat kluzák za 1000,-Kč a tehdejší větroň za 2000,-Kč. Zbytek byl doplácen ze zmíněného daru. Nabízené příležitosti využilo mnoho skupin MLL a objednaly si kluzák Zlín Z-V, který byl jako typ schválen, imatrikulován komisí Ministerstva veřejných prací dne 19.května 1934. Po schválení ihned započala jeho sériová výroba, která v létech 1934-35 dala 120 kluzáků tohoto typu, jež létaly v devadesáti místech celé republiky.
Zlíny Z-V byly používány ke školení ve skupinách MLL i v plachtařských
kurzech v Ústředních školách MLL na Rané u Loun, na Čebíně a na
Stráníku. Dva kluzáky Z-V daroval J.A.Baťa plachtařskému odboru ARČS,
který s nimi létal v Praze-Kbelích. Členové PO ARČS vzlétali na Zlínech
Z-V v autovleku a zkoušeli i vleky za letadlem. V Hradci Králové
vyzkoušeli také vzlet pomocí lana navíjeného na cívku.
Některé plachtařské odbory ve snaze zlepšit letové vlastnosti montovaly
na kluzáky Zlín Z-V různé gondoly zakrývající pilota a snižující
aerodynamický odpor. V roce 1934 byly např. prodány 2 ks do Baňské Šťiavnice, kde PO MLL za pomoci H. Váhaly z Prahy a za dozoru Ing F.O. Mayera kapotovala předek Z-V nazvala ho Sitno a získala tak pokračovací kluzák. Byl d=5,85 m, hmotnost 115 kg, zatížení 12,5 km/m2, ostatní údaje zůstaly stejné.
Rejstřík letadel MLL k 1.lednu 1937 vykazoval kromě jiných letadel i 62 kluzáků Z-V. Ty sloužily poctivě až do roku 1939, kdy jich mnoho padlo do rukou okupantů, a to hlavně ve Zlíně.
Konstrukce kluzáku
Polosamonosný hornoplošník s rámovým trupem měl dvoudílné dvounosníkové křídlo s dřevěnými diagonálami mezi nosníky. Náběžná hrana křídla byla potažena překližkou, zbytek plátnem. Křídlo uchycené k horní straně trupu bylo podepřeno dvěma páry rovnoběžných profilovaných vzpěr.
Celodřevěný rámový trup měl dělenou konstrukci, jež měla umožňovat rychlou výměnu poškozené části. Přední zesílená konzola nesla sedadlo pilota a běžné ruční a nožní řízení. Na spodku konzoly byla neodpružená přistávací jasanová lyže. Trup za přední konzolou byl dělený spojený kováním. Zadní část trupu byla potažena plátnem a tvořila kýlovou plochu, k níž bylo připojeno částečně vyvážené směrové kormidlo. Trojúhelníková stabilizační plocha byla podepřena dvěma vzpěrkami, výškové kormidlo stejně jako směrové, mělo běžnou celodřevěnou konstrukci potaženou plátnem.